Modlitba.cz
Odkazy

Přihlaště se >

Nově přidané
Pane bože vyslyš mé modlitby a přání!
Pane všemohoucí bože kdy...
Modlitba k svatému Janu od Kříže
Svatý Jene od Kříže ...
Pane ty jsi světlo věčné!
Pane ježíši, ty jsi svě...
Pane ježíši mám tě rád prosím pomoz mi!
Pane ježíši miluji tě z...
O Boze, celou tuto noc
O Boze, celou tuto noc, za...


Katalog modliteb

Vyhledávání v katalogu
Přidat modlitbu do katalogu >
Aktuální kategorie:

Krátké myšlenky

I.
Ježíš před Pilátem stojí dobrovolně,
nemusel do Betléma jít, z lidského hlediska nemusel.

II.
Ježíš prý radostně po kříži sahá,
lehko se to říká, lehko se to kouká,
lehko.

III.
Radostně se sahá po kříži,
ale padá se pod ním,
taky padá, na to jsme nějak zapomněli.

IV.
Loučení s matkou,
divná tahle matka, nepláče, nevyčítá,
že si život zkazil, že nemyslel na rodinu,
že neudělal doktorát,
rodiče, ti snad víc rozumu by měli mít.

V.
Samotnému kříž nést, těžko přetěžko.
Šimonem být druhým? Šimony druzí mně?
nepříjemná rána
vlastní ješitnosti, vždycky sám,
všechno jsem zvládl vždycky sám,
na všechno stačil jsem,
ačkoliv když zadíval jsem se do zla,
když zadívaljsem se do sebe,
smutno mi bylo, smutno přesmutno.

VI.
Jen Veronika šátek podá
i když s třesoucím se strachem
po pacholcích se ohlíží
tak často nám ta ženská křehkost
k smíchu a vytahování byla,
až jsme Veroniky donutili k "emancipaci"
a pak se divíme, že na světě už tak málo lásky je.

VII.
Samotnému kříž nést těžko přetěžko
padá se pod ním, však kříž nevztyčený
jen potvrzením pádu člověka je,
nikoli vítězstvím, to delší břevno - ze země až k Bohu -
vyrůst musí a to kratší ze země vodorovné
- to břevno našich malicherných starostí a zálib -
nesmí nám zakulatit záda.

VIII.
Nade mnou neplačte, že na smrt jdu?
že jsem moh vilu mít?
že psát se o mně mohlo na prvních stránkách novin?
ne nade mnou neplačte.

IX.
Už padám po třetí, teď už se válím v zemi,
ted už snad nevstanu, vy hrdě stojící,
vy ani netušíte, jak odtud z prachu cest
se mění perspektiva.

X.
Hezky do naha, tak zběsile se k tělu chovají,
že si už říkám, to tělo snad nejsem ani já.

XI.
Však bolí tělo, bolí,
jsem v něm uvězněn
sám v sobě, ve svých touhách, plánech,
snad i v myšlenkách, to všechno přibíjejí
a to co zůstává, s čím ztotožnit se mohu je
-jen jeden velký neúspěch.
Bože, tak to vážně mělo být?

XII.
Co na to říct?
Bůh od toho je Bůh, že dává ze svého,
co na to říct?
jen mlčet v obdivu

XIII.
Je po všem, ted už spím,
já vím, v tom konci každý rád za ruku by mně vzal,
ale když šel jsem, šel jsem sám.

XIV.
Do hrobu, dejte ho do hrobu,
ne mne ne, já už v něm nejsem,
i v těle jsem byl i nebyl,
jak i vy jste i nejste,
ani vy nejste v něm
co myslíte že jste.


Tisk | Poslat kamarádovi | Uložit do PDF
Je tento text závadný? | Našli jste v tomto textu chybu?